Běžné problémy vrtání a vyvrtávání těžkých hlubokých děr při obrábění velkých rotujících dílů hlubokými otvory. Na základě charakteristik obrábění hlubokých děr může být režim upínání rotujících dílů na loži obrobku pouze jedním nebo dvěma způsoby. Jeden režim upínání a jeden tažení spočívá v tom, že jeden konec obrobku je upnut podnosem s květinami, který nejen přenáší točivý moment, ale také nese váhu obrobku, a druhý konec obrobku je podepřen středem rám. Dva režimy tažení spočívají v tom, že dva střední rámy podporují levý a pravý konec obrobku a podnos s květinami se používá pouze k přenosu krouticího momentu a nenese váhu obrobku.
U obrobku s velkou hmotností a dlouhou délkou existují objektivní průhyby způsobené jeho vlastní hmotností. Bez ohledu na to, jaký způsob upnutí je použit, nelze zabránit deformaci průhybu. Proto je ve skutečném provozu, i když je obsluha na vysoké úrovni, nemožné nastavit osu otáčení obrobku na přímku, takže během otáčení bude v upínacích zubech obrobku hluk, poškození váleček středového rámu a další jevy.
Tento článek analyzuje hlavní příčiny hluku sklíčidla: povrch sklíčidla a upnutého obrobku je v pevném kontaktu a obrobek se vychýlí díky své vlastní hmotnosti, což má za následek nerovnoměrné namáhání povrchu sklíčidla v axiálním směru směr. Ve statickém stavu je síla na horní dráp a dolní dráp opačná v axiálním směru.
V praktickém řešení je měděná kůže často polstrovaná mezi drápem a obrobkem. Když je dráp vystaven velkému střídavému zatížení, je měděná kůže stlačena a deformována, takže může být uvolněna nerovnoměrná síla na povrchu drápu v axiálním směru, což má dobrý účinek
